Co říkala máma Forresta Gumpa

Možná by to bylo dobré pravidlo při promýšlení plánu, jak si vytvořit finanční rezervu na důchod. Když se člověk soustředí na to, co skutečně potřebuje k přežití, případně si stanoví i rozumnou úroveň pohodlí, který bude k příjemnému životu potřebovat, vyjdou mu čísla, která bude možné považovat za splnitelné.

Proč je to důležité? Protože splnitelný cíl může být splněný, kdežto nesplnitelný…se ani plnit nezačne. Tak funguje lidská psychika. V případě spoření na důchod platí ještě všelijaké další „afirmace“:

• Dokud mi není 50 (lze doplnit vlastní hodnoty), všechny ostatní výdaje jsou důležitější než spoření na důchod
• Když mi je víc než 50 (vizte výše), tak si na důchod už stejně nenaspořím
• Důchodu se nedožiji, nebo budu tak starý/stará, že si jej neužiji
• Celý život platím státu daně, ať se stát postará o mně na konci mého života

Takovýto koktejl přesvědčení vypadá pesimisticky…a pravděpodobně to pesimisticky i dopadne. Dá se však na tuto věc vyzrát. Je možné se trochu zabývat výpočty a stanovit si splnitelný cíl. Je možné změnit afirmace – například:

1. Čím dříve se začne, tím méně to bude stát
2. 35 Kč denně od 20 let je jedna točená zmrzlina nebo 2800000 Kč v důchodu ( výpočet DPS, dynamická strategie)
3. Je mi 50 (lze doplnit vlastní hodnoty) a konečně můžu přestat financovat ty druhé a začnu se starat o sebe

Je také možné přizpůsobit si moudro mámy Forresta Gumpa a říct si: člověk potřebuje jen tolik, na co má. Ostatní je jen vychloubání.

Pokud máte za to, že je čas s vaším důchodem něco udělat, kontaktujte nás.

Spolu to zvládneme!