Ty velké úvěry na bydlení pro rodinu, která v nemovitosti žije, znamenají dlouholetou a pravidelnou měsíční povinnost, ať se děje, co se děje.
V době, kdy se lidé o úvěr ucházejí, mají optimistickou představu, protože nezažili na vlastní kůži detailní rutinu, která je čeká. Za 2-3 roky něco s úvěrem odžijí a také se jim třeba změní životní situace - snad i příjemně - narodí se děti a postupně zjistí, že mají daleko vyšší výdaje a také nižší příjmy, než očekávali.
Mohou se dostat do stavu, kdy si v duchu říkají, zda má vůbec smysl tu nemovitost ještě držet. Nátlak na platby každý měsíc je neúnosný a kdyby splácet přestali, banka jim bydlení „sebere“ nebo ho budou muset prodat a svůj dluh splatit. Ano, taková jsou konečná řešení, co by je čekala. Dá se tomu ale předejít?
My jsme jako národ tak nějak mentálně navázáni na vlastnické bydlení. Říkáme: “To je ta nejvíce nejlepší investice.” Je to ale skutečně tak?
Dneska i ekonomická situace nahrává tomu, že se ukazuje, že bydlet v nájmu v dobrých podmínkách se může jevit jako lepší řešení, než vlastní nemovitost.
Každému samozřejmě přeji jen to dobré, chci dnes jen poukázat na to, že to, zda se vám vyplatí úvěr na vlastní bydlení nebo nájem, se dá spočítat. Proto se jen tak slepě a (do nemovitosti) zamilovaně nerozhodujme, ale o všem přemýšlejme a hlavně počítejme. Ušetříme si tak někdy hodně stresu. O tom ale příště.
PS: věděli jste, že z milionového úvěru se sazbou 6% a splatností 30 let je po 15 letech splaceno 299 tis. Kč, ale zaplaceno je celkem 1044 tis. Kč? Udělejte prostě jen „krát počet milionů“ za vaši nemovitost a poznáte velikost své úzkosti po patnácti letech.
