Nikomu, zvláště mladému a dynamickému se nechce myslet na smrt a už vůbec si nepředstavuje, jak asi by se "to" mohlo stát. Smrt je něco, co se děje, ale ne mně, ne mojí rodině. A zaposlouchá-li se, tak potom slyší nejčastěji o tom, že někdo "starý" zemřel nebo z rádia či televize slyší o smrtelných dopravních nehodách - na silnících, ve vlacích, v letadlech...
Nikomu, zvláště mladému a dynamickému se nechce myslet na smrt a už vůbec si nepředstavuje, jak asi by se "to" mohlo stát. Smrt je něco, co se děje, ale ne mně, ne mojí rodině. A zaposlouchá-li se, tak potom slyší nejčastěji o tom, že někdo "starý" zemřel nebo z rádia či televize slyší o smrtelných dopravních nehodách - na silnících, ve vlacích, v letadlech...
A tak se začne nenápadně bát - toho, že zemře v aut nebo pod koly auta, že jeho vlak nabourá do spadlého mostu nebo jeho letadlo spadne na tvrdou zem. A učí své děti správně přecházet silnici, nesedat k nezkušenému řidiči do auta, vybírat si bezpečné aerolinky a ... pojistí sebe i svou rodinu pro případ úrazu a smrti při dopravní nehodě. To je sice správně, jenže... se bojíme podle médií a nebojíme se podle statistik. A statistiky říkají, že v roce 2014 zemřelo při autonehodě 786 lidí, ale v důsledku onkologického onemocnění zemřelo 27 603 lidí a v důsledku nemocí oběhového systému zemřelo 48 627 lidí.
Jestliže se začneme bát smrti podle statistik, budeme učit své děti a sebe předcházet rakovině a nemocem oběhové soustavy 35x více a důkladněji, než přecházení silnice a výběru aerolinek. A tedy pojistíme je i sebe u dobré pojišťovny na vážná onemocnění.
A co vy, jak jste na tom vy?
